SKALNIČKY A ROZCHODNÍKY

Flox (Phlox) - floxy patří mezi nejvděčnější trvalky vhodné pro skalky a obruby záhonů. Je málo rostlin, které dokáží každé jaro vykvétat takovou záplavou květů, jako jsou právě floxy.

Vyhovuje jim slunečné stanoviště a hlinitopísčitá zemina. Floxy jsou stálezelené i v zimním období a přezimují bez problémů.

Netřesk - je to stálezelená rostlina, která vytváří malé růžice listů. Jednotlivé listy zapustí kořínky a oddělí se jako samostatná rostlina, dorůstající až do velikosti patnáct centimetrů.  K podkladu se upíná vláknitými kořeny. Dužnaté lístky jsou zelené s hnědočerveným hrotem, jindy celé sytě červené, obsahující sliz, který má léčivý a uklidňující účinek. V létě netřesk někdy kvete růžovofialovými kvítky na dlouhých kulatých šlahounech se šupinovitými listy.

Lomikámen  (Saxifraga) - patří mezi nejznámější skalničky a proto by neměl chybět v žádné skalce. Existuje až na 300 druhů lomikámenů. Některé jsou si velice podobné, jiné naopak. Jedno však mají společné, obvykle totiž tvoří mechovité bochánky porostlé mnoha květy. Drobné hvězdicovité květy nesou bílou, růžovou, žlutou, červenou nebo purpurovou barvu. Patří mezi nízké široce se rozrůstající skalničky.

Barvínek (Vinca minor) - pochází z Evropy a západní Asie. Je to nízký poléhavý keřík 10 - 15 cm vysoký, který má tmavě zelené, kožovité, lesklé, kopinaté listy, které jsou 2 - 4 cm dlouhé. Barvínek kvete v dubnu a květnu. Jeho nálevkovité květy mají modrou barvu. Plody jsou dvojité měchýřky. Vyhovuje mu téměř každá, ale ne příliš suchá půda.

Rozchodník (Sedum) - je  početný rod rozchodníků, který zahrnuje kolem 500 druhů, původem z Evropy, Asie a Afriky. Jedná se o jednoleté, dvouleté a vytrvalé byliny, vzácněji nízké keříky. Všechny mají ztloustlé listy, jejichž pletivo slouží jako zásobárna vody, která jim pomáhá přečkat suchá, nepříznivá období. Většinou rostou na chudých, skalnatých místech jak v mírném pásmu, tak i v subtropech.

Mydlice (Saponaria) - existuje asi 30 druhů mydlic. V zahradách se pěstují zajímavé nízké kobercovité mydlice, většinou jako alpínky. Mydlice je statná bylina, vysoká 50 -80 cm, s rozvětveným oddenkem. Má přímé větvené lodyhy se vstřícnými listy s charakteristickou žilnatinou. Květy vyrůstají v koncových latách nebo v úžlabí horních listů. Jsou pravidelné, pětičetné. Mydlice kvete téměř celé léto a to od června až do září. Plodem jsou podlouhlé tobolky.

Bohyška (Hosta) - známe na 80 druhů této rostliny a někdy je velice náročné  je mezi sebou odlišit. Rozdělují se do třech základních skupin: zelenolisté, panašované a žlutolisté. Pěstuje se především pro svoje dekorativní listy, které mohou zdobit jak trvalkový záhon, nebo skalku. Květy má rostoucí v hroznech na vrcholu nevětveného bezlistého stonku jsou trubkovité, nebo zvonkovité a objevují se v létě. Nesou obvykle barvu lila, ale existují i bílé, purpurové, nebo fialové.

Hořec (Gentiana) - v zahrádkaření je dělíme většinou podle doby kvetení na jarní, letní a podzimní. Můžeme je také dělit podle vzrůstu na druhy nízké, tedy správně bezlodyžné, které lze použít na osazování skalek a zídek, a na druhy vyšší, které najdou uplatnění hlavně na trvalkových záhonech. Hořec má většinou zvonkovitý modrofialový květ, velké vejčité listy se souběžnou žilnatinou, střídavě přisedlé na stonku a roste většinou v trsech.

Levisie - pro Levisii jsou typické drobné růžové, oranžové, broskvové nebo bílé květy. Barevné květy obklopují dužnaté kopinaté listy. Ač je oblíbená pro svoje pěkné květy, často ve skalkách dlouho nevydrží. V zimě je totiž rostlina citlivá na přemokření, což způsobuje hnilobu kořenového krčku, takže rostlina hyne. Tomu se však můžeme vyhnout, pokud rostlinu vysadíme mezi spáry kamenů nebo do osázené zídky, kde se nehromadí voda.

Kohoutek (Lichnis) - tato trvalka dorůstá výšky okolo 90 cm. Jsou pro ni typické velká červená květenství složená z mnoha drobných kvítků. Tvoří široce kopinaté listy. Rozeznáváme druhy: Albiflora (bílé květy), Rosea (růžové květy), Carneum (lososově růžové květy). Kohoutek kvete od května do srpna.

Třapatka (Rudbékie) - dokáží rozzářit svoji oranžovou barvou svých květů záhon v pozdním létě a podzimu, kdy ostatní rostliny už dokvétají. Na svých bohatě větvených stoncích rostou kopinaté listy, které jsou silně obrvené. Květy jsou složeny z tmavého vypouklého středu a jazykovitých květních lístků, kterou mohou být buď sytě žluté, oranžové nebo mahagonově červené. Třapatky rostou v trsech. Trvalky kvetou od srpna do září, letničky již od června do srpna.

Čechrava (Astilbe) -  nejčastěji se pěstují u jezírek, v trvalkových záhonech, na skalkách nebo v polostínu pod vzrostlými stromy. Drobné kvítky jsou nahloučené do bohatě větvených lat. Kvetoucí laty jsou k vidění v nejrůznějších barevných odstínech od bílé, žluté, růžové, červené a fialové. Stonky jsou hustě olistěné a nesou hluboce dělené ostře pilovité listy. Roste v trsech, které lze snadno na jaře nebo na podzim dělit. Rostlina je vysoká od 0,4 – 1 m.

Huseník (Arabis) - pochází z Asie a jižní, střední Evropy, u nás je tato trvalka chráněná a roste na skalnatých místech, pouze opět v teplejších oblastech. Huseník má polštářovitý růst. Listy jsou zubaté, našedlé. Květenství je hroznovitého charakteru či sestaveny do klasu, barvy květu jsou bílé, červené, růžové. Kvetou v březnu až květnu.